Významní lázeňští hosté

Architekti

Petr Hák (1986), český architekt.
Autor rekonstrukce Letních a Centrálních lázní (hotel Chariclea).

František Janda (1886 – 1956), český architekt a urbanista.
„Poděbrady stávají se rok od roku hledanějšími a významnějšími. Vynikají nejen znamenitou vodou léčivou, ale mají i neocenitelnou přednost proti všem ostatním lázním tím, že jsou nejblíže naší osvobozené matičky Prahy, a mohou tedy sloužiti obyvatelům velkoměsta jako lázeňské místo léčebné a blízký útulek k osvěžení a zotavení.“

Rudolf Kříženecký (1861 – 1939), český architekt, profesor Českého vysokého učení technického v Praze, rektor Českého vysokého učení technického v Praze, nositel Řádu Františka Josefa, člen České akademie věd a umění a Spolku inženýrů a architektů v království Českém.

David Vávra (1957), český architekt, herec a spisovatel.

David Vávra (vpravo) s Radovanem Lipusem (vlevo) v lázeňské Galerii Ludvíka Kuby.

Karel Vávra (1879 – 1952), český architekt, profesor Českého vysokého učení technického v Praze, populizátor lyžování v Československu.

Vladimír Zákrejs (1880 – 1948), český architekt, urbanista, restaurátor, novinář, loutkař, docent urbanismu na technice v Brně, spoluzakladatel a předseda Ústavu pro stavbu měst při Masarykově akademii práce.

Básníci

Otakar Březina (1868 – 1929), český básník a spisovatel, představitel symbolismu, vlastním jménem Václav Jebavý.

Viktor Dyk (1877 – 1931), český básník, prozaik, dramatik, publicista, politik, představitel tzv. generace anarchistických buřičů.

František Halas (1901 – 1949), český redaktor, překladatel, básník a spisovatel.

Adolf Heyduk (1835 – 1923), český básník, představitel tzv. májovců.

Bohdan Kaminský (1858 – 1929), český básník, překladatel a novinář.

Josef Svatopluk Machar (1864 – 1942), český básník a spisovatel, spoluautor Manifestu České moderny.

Stanislav Kostka Neumann (1875 – 1947), český novinář, básník, literární a výtvarný kritik, překladatel z francouzštiny a ruštiny.
„Bublinky léčivé vody jsou tu ovšem to hlavní, a vždy znova lituješ, že v nich nesmíš ležeti déle. Ale léčivá voda je pro tvé cévy a tep jejich unavené pumpy; pro tvoje smysly, pro jejich radost a útěchu je tu jiná voda: Labe a jeho tajemná ramena, Labe mezi lesy a lukami, které by si právě zde nejvíce zasloužilo druhého Smetany.“

Josef Václav Sládek (1845 – 1912), český spisovatel, básník, novinář a překladatel.

Jiří Suchánek (1908 – 1979), český básník a právník.

František Xaver Svoboda (1860 – 1943), český básník, spisovatel, dramatik.

Olena Teliha (1906–1942), ukrajinská básnířka, literární kritička, příslušnice tzv. Pražské básnické školy.

Karel Toman (1877 – 1946), vlastním jménem Antonín Bernášek, český básník, novinář, překladatel, představitel tzv. generace anarchistických buřičů.

Karel Toman, dopis, 1945, Reprodukce z: Polabské muzeum

Cestovatelé

Josef Kořenský (1847 – 1938), český cestovatel, pedagog a spisovatel.
„Nepotřebuji se léčit, ale to já už jsem jezdím ze zvyku.“
„Opouštěje blahodějné prameny poděbradské, opět se do nich nedočkavě vracím.“

Enrique Stanko Vráz (1860 – 1932), český cestovatel a fotograf.
„Děti se učí chodit z lahve mléka, já zase z lahví poděbradských.“
„S nosítek do vozíčku, pak opřen o dvé osob, zde u Vás naučil jsem se zase choditi. Ó vody, vy zázračné vody z hlubin naší krásné vlasti! Vy vrátily jste mně zdraví, sílu, bych dnes o holi, zítra brzy již sám zase chodil. Opřen jen o vůli svou! Blahořečím vám, ó vody hlubin tajů! Vděčně vzpomínati budu vás, přátel milých, lékařů těla i duše mé!“

Chemici

Jiří Baborovský (1875 – 1946), český fyzikální chemik, první docent fyzikální chemie na české technice v Praze.

Jan Jedlička (1872 – 1927), český chemik, technolog, ředitel Čerychových továren na zpracování dřeva ve Slovinsku, profesor chemické technologie dřeva na Českém vysokém učení technické v Praze.

Jan Lukas (1882–1940), český chemik, profesor analýzy plynů a potravinářské chemie na Českém vysokém učení technickém v Praze, přednášející chemie a chemické technologie na Vysoké škole obchodní v Praze.

Jaroslav Milbauer (1880 – 1959), český chemik a technolog, profesor chemické technologie látek anorganických a praktické fotografie na Českém vysokém učení technickém v Praze, rektor Českého vysokého učení technického v Praze.

Vladimír Škola (*1897 – †1976), český chemik, technolog, docent Českého vysokého učení technického v Praze.

Jan Stanislav Štěrba-Böhm (1874 – 1938), český chemik, historik, profesor anorganické chemie a dějin chemických teorií na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, vedoucí Ústavu pro chemickou farmacii Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Vratislav Velich (1897 – 1966), český potravinářský chemik, odborný publicista, zástupce přednosty Ústavu pro zkoumání potravin.

Divadelní společnosti

Burdova divadelní společnost.

Divadelní společnost G. Čecha.

Divadelní spolek Hálek z Nymburka.

Operetní a činoherní soubor Městského divadla Jihlava-Znojmo.

Ruská umělecká družina „Arlekin“.

Soubor městského divadla ve Znojmě.

Sólisté Hudebního divadla Karlín.

Východočeské divadlo.

Dramatikové, libretisté a divadelní režiséři

Karel Hugo Hilar (1885 – 1935), český divadelní režisér, básník, kritik, prozaik a dramatik, vlastním jménem Karel Bakule.

Jaroslav Hilbert (1871 – 1936), český spisovatel, kritik, dramatik, novinář.

Jaroslav Kvapil (1868 – 1950), český básník, dramatik, překladatel, libretista a divadelní režisér.

Radovan Lipus (1966), český divadelní a televizní režisér, scénárista.

David Vávra (vpravo) s Radovanem Lipusem (vlevo) v lázeňské Galerii Ludvíka Kuby.

Jiří Mahen (1882 – 1939), vlastním jménem Antonín Vančura, český dramatik, spisovatel, básník, knihovník.
„Když jsem letos ochuravěl v Jugoslávii, půjčil mi tamní český lékař knížku, v níž se popisují různé choroby nadaných lidí. Zajímavé bylo, že nemocní spisovatelé většinou hubovali na lázně, že jim nijak pomohly. Kdyby jen panstvo jezdívalo do Poděbrad, je určitě nářků míň!“

Gabriela Preissová (1862 – 1946), česká dramatička a spisovatelka, představitelka realismu, dramaturgyně Národního divadla v Praze.
„Když jsem se potom octla v Poděbradech a rozhlížela jsem se nejprve po náměstí, řekla jsem si sama k sobě: „Zvláštní lázeňské město! Nikde nevidim usoužených, beznadějných či malověrných tváří. Kde se skrývají nějací ti úzkostmi pokroucení?“… V roztomilém parku notovala hudba zrovna „Proč bychom se netěšili“… procházející se mladí i sedící stáří zdálo se v červnovém dopoledni tak rozjařené, jako by se všem chtělo do tance.“
„Zvláštní lázně“, chápala jsem jen stále sama rozradostněná…“

Duchovní

Josef Doubrava (1852 – 1921), český katolický duchovní, 20. královéhradecký biskup.

Antonín Eltschkner (1880 – 1961), český římskokatolický kněz, esperantista, probošt metropolitní kapituly u sv. Víta, pomocný biskup pražský, generální vikář pražské arcidiecéze.
„Nedávno jsem pak u vás pobyl delší dobu. Byl jsem v každém ohledu spokojený a dokonale jsem se zotavil.“
„Kdo je opravdu churav, může se s plnou důvěrou svěřiti zkušeným odborníkům. Kdo je unaven a potřebuje zotavení, najde zde všechno, čeho si přeje.“

Alois Augustin Neumann (1891 – 1948), český katolický kněz, člen řádu augustiniánů–eremitů, církevní historik, profesor církevních dějin na Teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

Miloslav kardinál Vlk (1932 – 2017), český katolický klerik a teolog, arcibiskup pražský, primas český.
„Byl to velmi příjemný pobyt – v lázních i ve městě. Velké díky!“
„Cítím se zde dobře. Tým akciové společnosti Lázně Poděbrady se o mě vždy velice dobře stará…“

Miloslav Vlk v Modrém salónku Hotelu Zámeček.

Ekonomové

František Xaver Hodáč (1883 – 1943), český národohospodář, politik a poslanec, publicista, profesor národního hospodářství na Českém vysokém učení technickém v Praze, otec herečky Nataši Gollové.

Cyril Horáček st. (1862 – 1943), český národohospodář, politik, poslanec a v pořadí druhý ministr financí Československa, od r. 1907 řádný profesor politické ekonomie na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Rudolf Pilát (1875 – 1946), český národohospodář, bankéř, politik, horolezec, poslanec Revolučního národního shromáždění republiky Československé.

Jaroslav Šlemr (1881 – 1937), český národohospodář, profesor Vysoké školy obchodní v Praze.

Filozofové, sociologové a psychologové

Břetislav Foustka (1862 – 1947), český sociolog, filosof, profesor filosofie a sociologie na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Vladimír Hoppe (1882 – 1931), český filosof, představitel intuitivní a kontemplativní filosofie, profesor filosofie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

Otakar Kádner (1870 – 1936), český teoretik pedagogiky, historik, profesor filosofie a pedagogiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Ferdinand Kratina (1885 – 1944), český psycholog, představitel české celostní a tvarové psychologie, docent psychologie na Masarykově univerzitě v Brně.

Josef Kratochvil (1882 – 1940), český filosof, pedagog a publicista, knihovník Zemské a universitní knihovny v Brně, docent filosofie na Teologické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

Alois Kudrnovský (1875 – 1952), český filosof, profesor fundamentální teologie na Teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, přednášející na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

František Šeracký (1891 – 1942), český psycholog, profesor experimentální psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, ředitel Ústředního psychotechnického ústavu.

Vasil Kaprálek Škrach (1891 – 1943), český filosof, sociolog, osobní knihovník, archivář a literární tajemník T. G. Masaryka, přední znalec a vydavatel díla T. G. Masaryka.

Otakar Zich st. (1879 – 1934), český estetik, skladatel, muzikolog, profesor estetiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, zakladatel a vedoucí filozofického semináře na Masarykově univerzitě v Brně, autor několika oper a kantát.

Herci

Zlata Adamovská (1959), česká divadelní, filmová a televizní herečka a dabérka.

Igor Bareš (1961), český herec, dabér.

Vlasta Burian (1891 – 1962), český herec, režisér, kabaretiér, sportovec, podnikatel, spisovatel.

Vlasta Burian na poděbradské plovárně při natáčení filmu “Hrdinný kapitán Korkorán”, 1934. Reprodukce z : Polabské muzeum.

Vilma Cibulková (1963), česká herečka, držitelka ocenění Český lev.

Petr Čtvrtníček (1964), český divadelní i filmový herec, režisér, spolutvůrce scénářů.
„Díky, bylo to fajn!“

Jitka Čvančarová (1978), česká herečka, zpěvačka, modelka a moderátorka.

Jitka Čvančarová před Hotelem Libenský, 2018.

Rudolf Deyl st. (1876 – 1972), český divadelní a filmový herec, spisovatel memoárů, profesor na dramatickém oddělení Konzervatoře Praha, předseda Ústřední jednoty českého herectva, člen souboru Národního divadla v Praze.
„Musím říci, už že tehdejší rozkvétající Poděbrady mi učarovaly, a spěchal jsem do tohoto milého místa vždy, i z ciziny, abych si tam odpočinul a příjemně pobesedoval.“

Michaela Dolinová (1964), česká herečka, zpěvačka a moderátorka.

Jaromír Dulava (1960), český herec.
„Srdce se léčí srdcem, ale bez srdce lidí je vždycky někde smutné srdce. Ze srdce a s díky za péči.“

Josef Dvořák (1942), český divadelní, filmový a televizní herec, divadelní ředitel.

Ladislav Frej (1941), český divadelní, filmový a televizní herec, dabér.

Florentin Guolfinger ze Steinsberku (1860 – 1929), český herec, divadelní režisér, člen souboru Národního divadla v Praze.

Emílie Hallova (1846 – 1928), česká herečka, pěvkyně.

Marie Hübnerová (1865 – 1931), česká divadelní herečka, členka Národního divadla v Praze.

Iva Hüttnerová (1948), česká výtvarnice, moderátorka a herečka.

Iva Janžurová (1941), česká herečka, členka činohry Národního divadla.
„Procedury a všechny jejich profesionálně zdatné lázeňské sestry si získaly můj obdiv… Hotel Libenský se vším svým personálem, to už byl jeden mile překvapivý dojem za druhým.“

Iva Janžurová po koupeli v Hotelu Libenský, 2016.

Ota Jirák (1949), český herec a moderátor.

Zita Kabátová (1913 – 2012), česká herečka, operní pěvkyně.

Herečka Zita Kabátová před poděbradským zámkem, 1942. Foto: Dařbujan. Reprodukce z: Zpravodaj Lázně Poděbrady, 1943.

Jaroslav Kepka (1935), český herec, dlouholetý člen hereckého souboru Divadla na Vinohradech v Praze.
„V Čechách máme zámky, hrady, na srdce jsou Poděbrady. Po třech týdnech léčení v Poděbradech odjíždím se smysluplnou nadějí v úspěch především uhličitých koupelí.“

Eduard Kohout (1889 – 1976), český herec, člen činoherního souboru Národního Divadla v Praze.

Vladimír Kratina (1952), český herec, zpěvák, písničkář a producent.

Michaela Kuklová (1968), česká herečka a modelka.

Ervína Kupferová Drtikolová (1899 – 1977), česká tanečnice, účinkující v Národním divadle a Vinohradském divadle v Praze, modelka a manželka fotografa Františka Drtikola.

Hana Kvapilová (1860 – 1907), česká herečka, spisovatelka, překladatelka.

Lukáš Langmajer (1980), český divadelní, filmový a televizní herec.

Josef Lukavský (*1874 – †1930), český herec, básník, spisovatel a režisér.

Jaroslav Marvan (1901 – 1974), český herec.

Naďa Konvalinková (1951), česká divadelní, filmová a televizní herečka, moderátorka.

Růžena Nasková (1884 – 1960), česká spisovatelka, herečka, překladatelka.

Antonie Nedošinská (1885 – 1950), česká herečka, členka činohry Národního divadla.

Pavel Nový (1948), český herec, držitel ocenění Český lev.

Jiří Werich Petrášek (1956), český herec, dabér a moderátor, nemanželský syn herce Jana Wericha.
„Miluji atmosféru lázeňských měst. Ale je jen jedno místo kam se vracím opravdu s pocity radosti. A to je Hotel Zámeček v Poděbradech. Proč? Jednoduchá odpověď. Krásné ubytování v prostředí, které z města přivádí člověka do přírodního parku, aniž by ztrácel pocit, že je o něco ošizen z atmosféry lázeňského města. Milý a ochotný personál, procedury oblažující tělo i duši. A také to, co je u mě často rozhodující ⏤ výborná kuchyně. Je to místo, kde si člověk řekne: ‚Ano, sem se chci a budu rád vracet.‘ A proto tak činím.“

Jiří Werich Petrášek v Modrém salónku Hotelu Zámeček.

Theodor Pištěk (1895 – 1960), český dramatik, divadelní a filmový herec.

David Prachař (1959), český herec, dabér, člen činoherního souboru Národního divadla v Praze.

Alexej Pyško (1956), český filmový a divadelní herec, dabér.

Sabina Remundová (1972), česká herečka, scénáristka a režisérka.

Marian Roden (1964), český divadelní, filmový a televizní herec.

Petr Rychlý (1965), český herec, dabér, moderátor a režisér.

Jitka Schneiderová (1973), česká herečka.

Jan Skopeček (1925), český herec, dramatik, nositel medaile Za Zásluhy České republiky.
„Poděbrady jsou krásné město a žijí v nich krásní lidé. Mockrát děkuji.“

Luděk Sobota (1943), český herec, bavič, scénárista a režisér.

Luděk Sobota v Modrém salónku Hotelu Zámeček, 2013.

Růžena Šlemrová (1886 – †1962), česká divadelní a filmová hvězda.

Petr Štěpánek (1948), český divadelní, filmový a televizní herec, dabér.

Barbora Štěpánová (1959), česká divadelní, filmová a televizní herečka a moderátorka.

Jiřina Štěpničková (1912 – 1985), česká divadelní a filmová herečka.

Jarmila Švehlová (1956), česká herečka a dabérka.

Marek Vašut (1960), český divadelní a filmový herec, dabér a moderátor.

Marek Vašut před lázeňskou koupelí, 2018.

Jan Vávra (1861 – 1932), český divadelní herec a režisér, působil pod pseudonymem Jan Plachta, člen činoherního souboru Národního divadla v Praze.

Karel Vávra (1884 – 1931), český divadelní herec a režisér, účinkující ve Vinohradském divadle v Praze.

Václav Vydra (1876 – 1953), český divadelní herec, režisér, autor memoárové literatury a divadelních úvah.

Valérie Zawadská (1958), česká herečka a dabérka, šestinásobná vítězka ankety TýTý.

Anna Zelenková (1856 nebo 1866 – 1927), česká herečka a zpěvačka, členka souboru Městského divadla na Vinohradech v Praze.

Martin Zounar (1967), český moderátor a herec.

Drahoš Želenský (1896 – 1959), český divadelní herec a režisér, ředitel Národního divadla v Praze, syn herce Karla Želenského.

Karel Želenský st. (1865 – 1935), český herec, režisér, dramatik, divadelní pedagog, překladatel, autor memoárů, člen souboru a režisér činohry Národního divadla v Praze.

Veronika Žilková (1961), česká herečka, členka souboru Činoherního klubu.

Historikové

Jaroslav Bidlo (1868 – 1937), český historik a slavista, od r. 1910 řádný profesor všeobecných dějin se zvláštním zřetelem k dějinám východní Evropy a Balkánu Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
„Poděbrady velice zkrásněly od té doby, co jsem tu nebyl… Partie Labe je báječná. Nekonečné stromořadí lip na břehu k Libici. Ostrov u elektrárny nad zámkem. Ohromné louky…Veliký park u nádraží, nové nádraží a t. d.“

František Bokes (1906 – 1968), slovenský historik, autor významného syntetického díla Dejiny Slovenska a Slovákov od nejstarších čias až po oslobodenie (1946).

Richard Drury (1967), výtvarný kritik a historik umění, kurátor moderního a současného umění, galerijní pracovník, překladatel, redaktor a vysokoškolský pedagog.

Richard Drury při zahájení lázeňské výstavy Živý tok - Sochy Vojtěcha Adamce st., Obrazy Vojtěcha Adamce ml., 2019. Foto: Milan Čejka

Jan Emler (1877 – 1951), český knihovník, ředitel Universitní knihovny v Bratislavě a pozdější ředitel Národní a universitní knihovny v Praze.

Bohuslav Horák (1881 – 1960), český historický geograf a kartograf, od r. 1927 profesor historické geografie na Masarykově univerzitě v Brně, první profesor historické geografie v Československé republice.

Karel Hostaš (1854 – 1934), český právník, vlastivědný pracovník, archeolog, regionální historik a politik.

František Hrubý (1887 – 1943), český historik a archivář, ředitel Moravského zemského archivu v Brně, profesor západoevropských středověkých dějin na Masarykově univerzitě v Brně.

Josef Antonín Jíra (1868 – 1930), český archeolog, pracovník Státního archivu archeologického v Praze, původce rozsáhlé sbírky nálezů z Prahy a okolí (dnes uložené v Muzeu hlavního města Prahy).
přednosta Školy vysokých studií pedagogických, člen České akademie věd.

Josef Kazimour (1881 – 1933), český historik, muzeolog, politický činitel, člen agrární strany, docent zemědělských dějin Českého vysokého učení technického v Praze, významně se podílel na osamostatnění Zemědělského muzea v Praze.

Flora Kleinschitzová (1891 – 1946), česká literární historička, knihovnice, překladatelka, dlouholetá historička a vedoucí Oddělení rukopisů a starých tisků univerzitní knihovny v Klementinu v Praze, docentka Univerzity Karlovy v Praze.

Ivan Ivanovič Lappo (1869 – 1944), ruský právní historik, žijící od počátku 20. let 19. století v Praze, v českém jazyce publikoval odborné práce o litevsko–polsko–ruských vztazích v raném novověku.

Zdeněk Nejedlý (1878 – 1962), český historik, muzikolog, literární historik, politik, člen Ústředního výboru Komunistické strany Československa, ministr školství a osvěty, ministr práce a sociální osvěty, ministr bez portfeje Československa, předseda Československé akademie věd.

Dobroslav Orel (1870 – 1942), český hudební historik, katolický kněz, profesor dějin hudby na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, předseda Ústavu pro lidovou píseň.

Milada Paulová (1891 – 1970), česká historička, byzantoložka, zakladatelská osobnost české byzantologie, první vysokoškolská profesorka v Československu, profesorka dějin slovanských národů a byzantologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Otto Wilhelm Peterka (1876 – 1945), právní historik, profesor právních dějin na pražské německé univerzitě.

Albert Pražák (1880 – 1956), český literární historik, profesor dějin české a slovenské literatury na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě a později na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, předseda Slovanského ústavu v Praze, předseda České národní rady, spoluzakladatel Učenné společnosti Šafaříkovy v Bratislavě.

Justin Václav Prášek (1853 – 1924), český historik, orientalista a středoškolský profesor.

Jindřich Skopec (1873 – 1942), český katolický kněz, literární historik, archivář, středoškolský profesor, editor pamětí Františka Jana Vaváka.

Jan Smyčka (1855 – 1927), český lékař, muzejní pracovník, starosta města Litovle.

Jindřich Šebánek (1900 – 1977), český historik, archivář, profesor pomocných věd historických a děkan Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, archivář Moravského zemského archivu v Brně.

František Teplý (1867 – 1945), český římskokatolický kněz, archivář, regionální historik, černínský archivář v Jindřichově Hradci.

Renáta Tyršová (1854 – 1937), česká historička umění, umělecká kritička, etnografka, dcera Jindřicha Fügnera.

Václav Wagner (1893 – 1962), český historik umění, klasický archeolog a památkář, vrchní komisař Státního památkového úřadu, lektor památkové péče Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Hudební skladatelé a dirigenti

Josef Bohuslav Foerster (1859 – 1951), český hudební skladatel, pedagog, spisovatel a hudební kritik.

Alois Hába (1893 – 1973), český hudební skladatel, hudební teoretik, pedagog.

Jaromír Herle (1872 – 1945), český hudební skladatel a sbormistr, dirigent, varhaník, sbormistr Národního divadla v Praze, dirigent činoherního orchestru, sbormistr pražského Hlaholu.

Otto Janowitz (1888 – 1965), český hudební skladatel, dirigent, učitel, pomocný dirigent Vídeňské státní opery.

Josef Omáčka (1869 – 1939), český varhaník a hudební skladatel.

František Stupka (1879 – 1965), český dirigent, houslista, pedagog, dirigent České filharmonie v Praze, hlavní dirigent a umělecký ředitel Moravské filharmonie v Olomouci, profesor Janáčkovy akademie múzických umění v Brně.
„Rozbouřená krev – jak říká můj lékař p. MUDr. Vondrovic – a to srdíčko, to jsou činitelé, kteří mne velí hledati útočiště v lázních Poděbradech, v nichž každoročně nalézám úlevu, posílení a chuť k dalšímu žití a práci. Srdíčko se uklidní, krev se ochladí hned po několika koupelích v zázračné, šumící poděbradské vodě, která tak láskyplně přivine člověka ve svou náruč, že se mu ani nechce vyprostiti se z tohoto něžného objetí. Mně osobně stala se každoroční návštěva lázní Poděbrad nutností. Několikanedělní léčení, jehož nejpotřebnějším činitelem jsou uhličité lázně, nezklamou nikdy mé naděje, kladené v toto útočiště chorých.“

Leoš Svárovský (1961), český dirigent a hudební pedagog.

Jaroslav Uhlíř (1945), český hudební skladatel, herec, zpěvák, komik, klavírista a moderátor.
„Malé, útulné, blízko Prahy, krásné stromy a příjemní lidé.“

Hudebníci

Monika Absolonová (1976), česká zpěvačka.

Zpěvačka Monika Absolonová s fanynkou po koncertě v Kongresovém centru Poděbrady, 2020.

Dan Bárta (1969), český zpěvák, textař a fotograf. Mnohonásobný držitel ceny Akademie české populární hudby.

Lubomír Brabec (1953), český kytarový virtuóz.

Jitka Čechová (1971), česká klavíristka, členka Smetanova tria.

Petra Černocká (1949), česká zpěvačka a herečka.

Petra Černocká s manželem na Lázeňském plese, 2017.

Michal Dvořák (1965), producent, skladatel, textař, hráč na klávesové nástroje, zakládající člen skupiny Lucie.

Hudebník Michal Dvořák (vpravo) v lázeňské Galerii Ludvíka Kuby, 2018. Foto: Jirka Jansch.

Karel Hašler (1879 – 1941), český písničkář, spisovatel, herec, skladatel, zpěvák, režisér.

Písničkář Karel Hašler (vpravo) s přítelem Ferdinandem Janowitzem na poděbradské plovárně, 1928. Reprodukce z: Polabské muzeum.

Ondřej Hejma (1951), český zpěvák a hudební skladatel, frontman skupiny Žlutý pes.

Zápis Ondřej Hejmy do lázeňské kroniky, 2015.

Raymond Holánek (1893 – 1940), jednoruký klavírní virtuos, žák hr. Gézy Zichyho.

Jitka Hosprová (1975), česká violová virtuoska.

Michal Hrůza (1971), český zpěvák, skladatel, textař, zakládající člen a dlouholetý frontman skupiny Ready Kirken, člen Kapely Hrůzy.

Václav Hybš (1935), český hudebník, trumpetista, dirigent, hudební aranžér, kapelník tanečního Orchestru Václava Hybše.

Ivan Kamburov, bulharský hudebník, muzikolog.

Otokar Kocián, houslový virtuos.

Dušan Kotlár (1951), pedagog, scénárista, režisér, muzikant a primáš cimbálové muziky.

Jan Kubelík (1888 – 1940), český houslista a hudební skladatel.

Virtuos Jan Kubelík (vlevo) s doprovodem v lázních. Reprodukce z: Zlatá Praha XXIX, č. 49., 1912, 595

Marta Kubišová (1942), česká zpěvačka, trojnásobná vítězka ankety popularity československých zpěvaček, Zlatého slavíku.

Josef Markus (1853 – 1926), český houslista, ředitel orchestru Národního divadla v Praze.

Jitka Molavcová (1950), česká herečka, zpěvačka, spisovatelka, muzikantka, moderátorka, členka souboru divadla Semafor.

Václav Neckář (1943), český popový zpěvák a filmový herec.

Václav Neckář zpívá na lázeňské kolonádě, 2015.

František Nedvěd (1947), český zpěvák a kytarista.
Navštívil lázně v rámci rekonvalescence po operaci srdce v roce 2020.
„Lepší jídlo jsem ještě nikdy nejedl, než tady v těch lázních. Jsou tady na mě strašně hodný.“

František Ondříček (1857 – 1922), český houslista, hudební skladatel, pedagog.

Zdeněk Otava (1902 – 1980), český operní pěvec, baryton, profesor sólového zpěvu na Akademii múzických umění.

Miroslav Paleček (1945), český folkový písničkář, kytarista, textař a skladatel, bývalý člen divadla Semafor.

Petr Rezek (1942), český zpěvák, kytarista, textař, hudební skladatel, moderátor, hudební redaktor a autor rozhlasových her.

Petr Rezek (uprostřed) při koncertě v lázeňském Kongresovém centru, 2019. Foto: Lázně Poděbrady.

Yvetta Simonová (1928), česká operetní, muzikálová a popová zpěvačka.

Jiří Stivín (1942), český jazzový hudebník, multiinstrumentalista a skladatel.

Zbyňka Šolcová (1967), významná česká harfenistka.

Karel Štědrý (1937), český zpěvák, herec, moderátor a podnikatel.
„Poděbrady nejsou jen na srdce, ale svými krásnými parky a perfektními lázeňskými službami, i na psychiku lázeňských hostů. Máte můj obdiv a dík.“

Zápis Karla Štědrého do lázeňské kroniky, 2011.

Jana Švenková, česká jazzová zpěvačka, auditorka Mazars Audit, spoluzakladatelka prestižního ocenění Podnikatelka roku.

Pavel Vítek (1962), český zpěvák populární hudby a muzikálový herec.

Žofie Vokálková-Šrámková (1971), česká flétnistka.

Hana Zagorová (1946), česká zpěvačka, textařka, herečka a moderátorka, devítinásobná držitelka ocenění Zlatý slavík v kategorii Zpěvačka roku.

Hana Zagorová (uprostřed) při koncertě v lázeňském Kongresovém centru, 2019. Foto: Lázně Poděbrady.

Marcel Zmožek (1965), český textař, skladatel a zpěvák.

Josef Zoch (1960), český zpěvák.

Hudební soubory

Akademický orchestr Českého vysokého učení technického v Praze.

Babouci, nejstarší jihočeská dechovka.

Big Band Pacholata, nejstarší amatérský Big Band v ČR, založený v roce 1946.

The Chelmsford County High School Orchestra, školní orchestr z Chelmsfordu ve Velké Británii.

The City of Belfast Youth Concert Band, orchestr nadějných hudebníků z Belfastu v Severním Irsku.

The Dixieland messengers Praha, dixielandová hudební skupina z Prahy.

The Gilligham School Orchestra, školní orchestr z Gillinghamu ve Velké Británie.

The Guernsey Youth Jazz Orchestra, jazzový orchestr z ostrova Guernsey ve Velké Británii.

The Guernsey Concert Wind Band, hudební skupina z ostrova Guernsey ve Velké Británii.

Gusla choir.

Gusla choir před Hotelem Libenský, 1931. Reprodukce z: Bulgarian Archives State Agency / Wikimedia commons.

Harmonieorkest Mol Rauw, hudební orchestr z Holandska, založený v roce 1948.

Hlahol poděbradský, poděbradský pěvecký sbor a instrumentální soubor.

Hlahol pražský, pražský smíšený pěvecký sbor, založený původně jako mužský v roce 1861.

Hudba Hradní stráže a Policie ČR, společné hudební těleso Hradní stráže a Policie ČR.

Imperial College Sinfonietta, studentský symfonický orchestr z Londýna ve Velké Británii.

The Kennet School Orchestra, studentský orchestr z Thatchamu ve Velké Británii.

Kmochova kapela z Kolína, kolínský dechový orchestr vedený dirigentem a skladatelem Františkem Kmochem.

Kobenhavns Kommunes Skoleorkester, studentský dechový orchestr z Kodaně v Dánsku.

Květovanka, pražská krojovaná kapela.

Sir John Lawes Group, jazzový bigband z Anglie.

Musikvereine König David Keppeln und Heimatklänge Uedemerbruch, německé dechové kapely.

Nationaal Jeugd Fanfare Orkest, národní mladežnický orchestr z Nizozemí.

Norwich High School For Girls Orchestra, mládežnický pěvecký sbor a orchestr z Norwiche v Anglii.

The Nottingham Youth Orchestra, orchestr talentovaných hudebníků z Nottinghamu ve Velké Británii.

Orchestr Landesmusikjugend Hessen e. V., německý orchestr nadějných hudebníků.

Pěvecký spolek „Smetana“ z Plzně, pěvecký spolek řízený dirigentem J. Tichým.

The Portsmouth grammar school bands, dechové orchestry střední školy z Portsmouthu v Anglii.

Symfonický orchestr pražských symfoniků.

The Southampton University Symphony Orchestra, univerzitní symfonický orchestr ze Southamptonu ve Velké Británii.

Ústřední hudba armády České republiky, vrcholové reprezentativní vojenské hudební těleso určené k propagaci a reprezentaci dobrého jména Armády České republiky.

Vojenská hudba čáslavská, vojenský hudební orchestr československého pěšího pluku č. 21 pod vedením kapelníka pp. Jandy.

Vojenská hudba liberecká, vojenský hudební orchestr československého pěšího pluku č. 44 pod vedením štábního kapitána, kapelníka Josefa Potužníka.

Vojenská hudba mladoboleslavská, vojenský hudební orchestr československého pěšího pluku č. 47 pod vedením kapelníka pp. Hančla.

Jazykovědci

Tytus Benni (1877 – 1935), polský jazykovědec, zakládající osobnost polské fonetiky, profesor varšavské university.

František Chudoba (1878 – 1941), český anglista, literární historik a překladatel, profesor anglické filologie na Masarykově univerzitě v Brně, přednášel o českém jazyce a literatuře na King’s Colledge v Londýně.

Vladimir Andrejevič Francev (1867 – 1942), ruský literární historik a slavista, profesor na varšavské univerzitě, od r. 1927 řádný profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Ota Ginz (1896 – 1976), český esperantista, předseda propagační sekce Svazu esperantistů.

Ludvík Goldberger (1867 – 1937), český právník, jazykovědec, průkopník esperanta a univerzitní lektor.

František Groh (1863 – 1940), český klasický filolog, archeolog, profesor a děkan Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Václav Ignat Hanus, český pedagog a publicista, profesor vysoké školy technické v Poznani, lektor českého jazyka na univerzitě v Poznani, víceprezident Towaryzstwa polsko–czeskosłowackiego w Poznaniu, od r. 1938 lektor polštiny na Vysoké škole obchodní v Praze.

Ladislav Heger (1902 – 1975), český pedagog, germanista, nordista, překladatel z němčiny, vlámštiny, dánštiny a islandštiny, docent Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Palackého univerzity v Olomouci.

Václav Hodr (1893 – 1978), český jazykovědec a romanista, autor řady učebnic italštiny a mnohokrát vydaného Italsko–českého a Česko-italského kapesního slovníku.

Quido Hodura (1879 – 1960), český jazykovědec, specialista v oboru dialektologie, lexikografie a stylistiky, profesor českého jazyka na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Rudolf Hromada (1890 – 1964), český esperantista, autor esperantských slovníků, překladatel českých autorů do esperanta, především básníků, redaktor „La Progreso“.

Bedřich Hrozný (1879 – 1952), mezinárodně uznávaný český klínopisec a orientalista, rozluštitel starověkého jazyka Chetitů, zakladatel oboru chetitologie, děkan Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, rektor Univerzity Karlovy v Praze, v r. 1952 jeden z prvních akademiků Československé akademie věd.
„Pan dr. Filip poradil mi procházky v koupacím triku na lukách na břehu labském. Bez knihy, často i bez přemýšlení dovedl jsem tak prochoditi na lukách labských pod stříbrnými topoly po celé hodiny, dopřávaje svým nervům nejplnějšího odpočinku.“

Oldřich Hujer (1880 – 1942), český jazykovědec, specialista v oboru srovnávací indoevropské a slovanské jazykovědy a dějin českého jazyka, profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Oleksander Mychajlovyč Kolessa (1867 – 1945), ukrajinský literární historik a filolog, profesor ukrajinistiky na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, rektor a spoluzakladatel exilové Ukrajinské svobodné univerzity.

Jevgenij Alexandrovič Ljackij (1868 – 1942), ruský literární historik, první profesor ruského jazyka a literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1922).

Vilém Mathesius (1882 – 1945), český jazykovědec, literární historik, představitel české strukturální lingvistiky, spoluzakladatel Pražského lingvistického kroužku, zakladatel české anglistiky, první profesor anglického jazyka a literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Jooseppi Julius Mikkola (1866 – 1946), finský lingvista, profesor slovanské filologie na univerzitě v Helsinkách ve Finsku, účastník I. sjezdu slovanských lingvistů v Praze.

Jan Mukařovský (1891 – 1975), český estetik, literární vědec, představitel českého strukturalismu a Pražského lingvistického kroužku, profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Komenského univerzity v Bratislavě, rektor Univerzity Karlovy v Praze, ředitel Ústavu pro českou literaturu Československé akademii věd.

Václav Niederle (1867 – 1946), český klasický filolog, autor Mluvnice jazyka řeckého pro klasická gymnasia.

František Novotný (1881 – 1964), český klasický filolog, profesor klasické filologie a děkan Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, řádný člen České akademie věd a umění, překladatel Platónova díla do češtiny.

Antonín Osička (1888 – 1949), český anglista, básník, prozaik, lektor anglického jazyka na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, Vysoké škole obchodní v Praze a Českém vysokém učení technickém v Praze.

František Pastrnek (1853 – 1940), český jazykovědec, paleoslavista, literární historik, etnograf, publicista a vysokoškolský pedagog, profesor slovanské filologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, rektor Univerzity Karlovy v Praze.

Alexej Leonidovič Petrov (1859 – 1932), ruský historik, slavista, profesor slavistiky na petrohradské univerzitě.

Livingstone Porter (1894 – 1955), americký slavista, univerzitní profesor.

Marjan Szyjkowski (1883 – 1952), polský literární historik, polonista, působil na Jagellonské univerzitě v Krakově v Polsku, první řádný profesor polonistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, člen Polské akademie věd a umění.

Felix Tauer (1893 – 1981), český orientalista, překladatel, profesor literatury islámského východu a dějin islámských zemí na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Bohumil Vydra (1889 – 1952), český polonista, lexikograf, dialektolog, překladatel, lektor polského jazyka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, Českého vysokého učení technického v Praze a Vysoké škole obchodní v Praze, lektor českého jazyka a literatury na varšavské univerzitě v Polsku, spoluzakladatel Společnosti slovanské vzájemnosti.

Miloš Weingart (1890 – 1939), český jazykovědec, literární historik, publicista, pedagog, profesor slovanské filologie na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, rektor Univerzity Komenského v Bratislavě, profesor srovnávacího jazykozpytu slovanského a staroslověnštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, prorektor Univerzity Karlovy v Praze, spoluzakladatel Pražského lingvistického kroužku.

Josef Zubatý (1885 – 1931), český jazykovědec, indolog, překladatel indické literatury, bohemista, profesor staroindické filologie, srovnávacího jazykozpytu a děkan Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, rektor Univerzity Karlovy v Praze, prezident České akademie věd a umění.

Kuchaři

Dalibor Navrátil (1972), kuchař a gastronomický školitel, rytíř francouzského řádu Chaine des Rotisseurs.

Filip Sajler (1979), český kuchař, podnikatel a spolumoderátor pořadu České televize o vaření, Kluci v Akci.

Ondřej Slanina (1984), český kuchař, spolumoderátor kulinářského pořadu České televize, Kluci v Akci.

Lékaři

Josef Apetauer (1898 – 1955), český lékař, psychiatr, pedagog, spoluzakladatel české dětské psychiatrie, vedoucí Pedologického ústavu v Praze, zakladatel a přednosta lůžkového dětského oddělení psychiatrické kliniky prof. Myslivečka.

Jan Baštecký (1899 – 1968), český lékař, radiolog, profesor Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové a přednosta její radiologické kliniky.

Bohuslav Bouček (1886 – 1953), český lékař a farmakolog, profesor farmakologie Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně, přednosta deontologického oddělení Ústavu dějin lékařství v Praze.

Kateřina Cajthamlová (1962), česká lékařka a odbornice na výživu.

Kateřina Cajthamlová v restauraci hotelu Zámeček, 2020

Jan Cimický (1948), český psychiatr, prozaik, básník, překladatel, dramaturg a scénárista.

Jaromír Doskočil (1891 – 1963), lékař, pediatr, učitel a ředitel školy při Deylově ústavu pro nevidomé v Praze.

Antonín Frank (1892 – 1929), český lékař, anatom, přednosta Ústavu pro normální a topografickou anatomii a docent Lékařské fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě.

Cyril Gála (1895 – 1970), český gynekolog a porodník, ředitel Státního ústavu pro vzdělání a výcvik porodních asistentek v Pardubicích, primář gynekologicko-porodnického oddělení všeobecné nemocnice v Pardubicích.

Richard Harnach (1898 – 1981), český veterinární mikrobiolog a bakteriolog, profesor Vysoké školy zvěrolékařské v Brně.

Ladislav Haškovec (1866 – 1944), český lékař, neurolog a profesor neuropatologie na Univerzitě Karlově v Praze, zakladatel prvního neurologického oddělení v Čechách (v Praze Na Františku, 1905).

Jaroslav Hlava (1855 – 1924), český lékař, patolog a mikrobiolog, průkopník české bakteriologie, profesor patologické anatomie a děkan Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, rektor Univerzity Karlovy v Praze.

Ivan Honl (1866 – 1936), český lékař, bakteriolog a sériolog, spoluzakladatel české lékařské mikrobiologie, profesor bakteriologie na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, organizátor občanských iniciativ v boji proti tuberkulóze.

Ivan Horbaczewski (1854 – 1942), ukrajinský lékař a chemik, profesor Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, čestný profesor ukrajinské univerzity v Praze, první ministr zdravotnictví Rakouska.

Richard Imhofer (1871 – 1937), lékař, laryngolog, profesor Lékařské fakulty německé univerzity v Praze.

Sergěj G. Jakuševič, profesor Lékařské fakulty v Charkově, ředitel kliniky vnitřních chorob Charkovské univerzity.
„Československé Lázně Poděbrady očekává skvělá budoucnost, poněvadž jejich neobyčejná léčivá působnost zvláště pří chorobách srdce a cév se projevuje zcela určitě mocným způsobem. Působnosti uhličitých koupelí poděbradských velice napomáhá šťastná poloha místa, dávajícího plnou možnost duševního a tělesného odpočinku na čistém vzduchu a možnost užitečného pohybu v míře dovolené ošetřujícími lékaři; místo není položeno nízko a není vlhké jako př. Nauheim a není tak hornaté jako na př. Kislovodsk.“

Josef Jerie (1871 – 1951), český lékař gynekolog a porodník, jeden ze zakladatelů českého porodnictví, profesor a přednosta I. gynekologicko–porodnické kliniky Lékařské fakulty univerzity Karlovy v Praze.

Gustav Kabrhel (1857 – 1939), český lékař, hygienik, zakladatel české hygienické školy, první profesor hygieny na české Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
„Jsem na základě vlastních zkušeností přesvědčen, že lázně poděbradské nejen pro skutečné neduhy srdeční, rheumatické, nervové, nýbrž i pro lidi, kteří hledají po práci svého povolání zotavení, osvěžení, poskytují léčivých hodnot, aby rovnováha v hospodářství organismu lidského byla opět docílena a takovým způsobem bylo profylakticky pečováno, aby ekonomie sil tělesných a duševních byla udržována ve stavu přiměřeném.“

Roman Kadlický (1879 – 1948), český lékař, oftalmolog, profesor Lékařské fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, profesor a přednosta oční kliniky Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Jan Knobloch (1900 – 1997), český lékař, chirurg, profesor Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, dlouholetý primář chirurgického oddělení Nemocnice na Bulovce v Praze, ředitel Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů v Praze.

Vratislav Kučera (1865 – 1946), český lékař, zakladatelská osobnost československé experimentální balneologie, podílel se na založení Ústavu pro fyzikální léčbu v Praze, profesor balneologie na Univerzitě Komenského v Bratislavě.

Stanislav Mentl (1894 – 1981), český lékař, kardiolog, antropolog, politik, profesor Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, přednosta kardiologického oddělení Vinohradské nemocnice v Praze, ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy Československa, zakládající člen Československé antropologické společnosti při Československé akademii věd.

František Mikula (1914 – 1981), český lékař, neurolog, vysokoškolský pedagog, přednosta neurologické kliniky Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Václav Neumann (1884 – 1956), český lékař, patologický anatom, profesor Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně, přednosta Patologicko-anatomického ústavu Masarykovy univerzity v Brně.

Bohuslav Niederle st. (1873 – 1963), český lékař, chirurg, primář a ředitel okresní nemocnice v Kladně, profesor Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, průkopník rentgenologie v Čechách.

František Ninger (1886 – 1966), český lékař, zakladatelská osobnost moravské otorinolaryngologické školy, přednosta otorinolaryngologické kliniky a profesor Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

František Procházka (1864 – 1934), český lékař, pedagog, odborný publicista, zakladatel Ústavu sociálního lékařství v Praze, profesor Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Stanislav Růžička (1872 – 1946), český lékař, hygienik, profesor Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, profesor a přednosta Hygienického ústavu Univerzity Komenského v Bratislavě, zastánce eubiotických teorií.

Vladislav Růžička (1870 – 1934), český lékař, hygienik, eugenik, zakladatel a vedoucí Biologického ústavu Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, profesor Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, ředitel Československého státního ústavu pro národní eugeniku, spoluzakladatel a předseda Československé eugenické společnosti.

Emanuel Rychlík (1876 – 1963), český chirurg, mimořádný profesor válečné chirurgie na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, primář nemocnic v Jinřichově Hradci a Písku.

Ladislav Syllaba (1868 – 1930), český lékař, publicista, politik, odborník na vnitřní a nervové choroby, profesor Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, politik, poslanec Revolučního národního shromáždění.
„Přesvědčil jsem se, že lázeňská léčba v Lázních Poděbradech u nemocných, pro tyto lázně vhodně vybraných, vyrovná se úplně léčbě lázeňské v kterýchkoliv jiných světových místech podobného rázu.“

František Šamberger (1871 – 1944), český lékař, dermatovenerolog, profesor a přednosta kožní kliniky Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, předseda České vědecké dermatovenerologické společnosti a Svazu slovanských dermatovenerologů.
„Když léky už selhávají – Poděbrady se osvědčí.“
„Posílám každoročně řadu nemocných do Poděbrad. A chválíme si účinek jich blahodárný oba. I já mám radost z výsledků tu docílených i pacienti moji.“

Karel Švehla (1866 – 1929), český lékař, pediatr, přednosta kojenecké kliniky dětské nemocnice na Karlově v Praze.

Radim Uzel (1940), český gynekolog, sexuolog, regionální politik, čestný předseda a člen vědecké rady Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu, vysokoškolský pedagog.

Alois Velich (1869 – 1952), český lékař, politik, pedagog, fyziolog, patolog, farmakolog, přednosta a profesor farmakologického a farmaceutického ústavu Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, profesor a rektor Českého vysokého učení technického v Praze, poslanec Říšské rady a Revolučního národního shromáždění.
„Poděbradské lázně jsou pro léčbu srdečních chorob zvláště proto výborné, jelikož se vyznamenávají znamenitým povzbuzujícím účinkem na oběh krevní, jímž zjednává se rovnováha nebo značná náprava rovnováhy i v případech těžkých chorob srdečních nebo cévních, a mimo to provádí se tam co nejpodrobněji vyšetřování za pomoci všech vyšetřovacích pomůcek. A právě takového vyšetření je potřebí, má–li léčení býti prováděno plným zdarem.“

Antonín Veselý (1863 – 1932), český lékař, internista, velitel infekční nemocnice v Praze na Karlově, zakladatel a přednosta propedeutické kliniky Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Vlastimil Vrtiš (1889 – 1990), český zoolog, antropolog, veterinární morfolog, profesor histologie a embryologie na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně, děkan a vedoucí katedry histologie a embryologie Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové.

Karel Weigner (1874 – 1937), český lékař, anatom, vedoucí Anatomického ústavu Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, profesor a děkan Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, rektor Univerzity Karlovy v Praze.

Bedřich Wiškovský (1891 – 1953), český lékař, otorinolaryngolog, zakladatel českého dětského ušního, nosního a krčního, profesor a děkan Lékařské fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, přednosta dětské otorinolaryngologické kliniky Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

František Zahradnický (1867 – 1930), český lékař, chirurg, první primář německobrodské nemocnice, profesor Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, spoluzakladatel Ligy proti tuberkulose, rytíř Řádu Františka Josefa I.

Tomáš Zima (1966), český lékař, biochemik, rektor Univerzity Karlovy v Praze, děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Tomáš Zima (1966) na lázeňském pobytu v Hotelu Libenský, 2021.

Malíři

Vladimír Albrecht (1953), český akademický malíř, grafik.

Michal Bačák (1985), český ilustrátor a designér, vítěz Czech Grand Design Award.

Ilustrátor Michal Bačák při zahájení vlastní výstavy v lázeňské galerii, 2019. Foto: Ondřej Vasilovčík

Karel Beneš (1881 – 1941), český malíř, kreslíř a dokumentátor národopisu.

Oldřich Blažíček (1887 – 1953), český malíř.

Ferdinand Engelmüller (1867 – 1924), český malíř, ilustrátor, scénograf, grafik, pedagog.

Oldřich Kerhart (1895 – 1947), český malíř, typograf, ilustrátor, dramatik.
Vystavoval v lázeňské kolonádě v roce 1923.

Antonín Kroča (1947), český malíř.
Vystavoval v lázeňské Galerii Ludvíka Kuby Poděbrady v roce 2020.

Antonín Kroča zahajuje výstavu v lázeňské galerii, 2020. Foto: Ondřej Vasilovčík

Ludvík Kuba (1863 – 1956), český malíř, folklorista, spisovatel.

Ludvík Kuba na procházce v Hotelu Zámeček, 50. léta 20 stol… Reprodukce z: Polabské muzeum.

Josef Lada (1887 – 1957), český malíř, ilustrátor, scénograf a spisovatel.

Spisovatel Jaroslav Hašek s malířem Josefem Ladou v pozadí uprostřed, redaktor Ladislav Hájek (v popředí vpravo) a manželi Longenovými před Letní kolonádou (dnešní Kongresové centrum) v Poděbradech, 20. léta 20. stol. Reprodukce od: Jana Hrabětová

Stanislav Lolek (1873 – 1936), český malíř, grafik a ilustrátor.

Alfons Mucha (1860 – 1939), český malíř, ilustrátor, grafik, pedagog.
„Ke dlouhé řadě vděčných návštěvníků rád přistupuji, abych projevil svou srdečnou radost nad neobyčejným vzrůstem a rozkvětem Vašeho „už slavného“ lázeňského ústavu.
S radostí také vzpomínám všech svých návštěv ve Vašem krásném městě.“
„Žehnej Bůh dalšímu šťastnému rozvoji, aby každé srdce nalezlo zde blahodárný klid a zdraví pro štěstí a klid nás všech.“

Akademický malíř Alfons Mucha při odpočinku v lázeňském parku. Reprodukce z: Lazně Poděbrady VIII, 1931, č. 18, s. 9

František Xaver Naske (1984-1959), český malíř, dekoratér a ilustrátor.

Pěvec Vilém Zítek (uprostřed) a malíř František Xaver Naske (vlevo) na lázeňské kolonádě v Poděbradech, 1936. Reprodukce z: Lázně Poděbrady XII, 1936, č. 6.,s. 7

Pasta Oner (1979), vlastním jménem Zdeněk Řanda, český výtvarník.
Vystavoval v Galerii Ludvíka Kuby Poděbrady v roce 2021.

Pasta Oner (1979) při rozhovoru pro CNN v Galerii Ludvíka Kuby Poděbrady, 2021

Vojtěch Pernica (1886 - 1977), český malíř.
Vystavoval v lázeňské kolonádě v roce 1923.

Jiřina Průchová (1955), česká akademická malířka.

Karel Rašek (1861 – 1918) český malíř, výtvarník a ilustrátor.

Otakar Sedloň (1885 – 1973 Praha) byl český akademický malíř a středoškolský profesor.
Vystavoval v lázeňské kolonádě v roce 1923.

Malíř Otakar Sedloň se synovcem a neteřemi na kolonádě v Poděbradech.

Karel Štapfer (1863 – 1930), český loutkař, redaktor, typograf, malíř, grafik, scénograf, ilustrátor.

Otakar Vojta (1879 – neznámo), český malíř, grafik, armádní důstojník.

Matematici a fyzici

Philipp Frank (1884 – 1966), rakouský teoretický fyzik, matematik, pozitivistický filosof, člen Vídeňského kroužku, profesor matematiky a fyziky na Německé univerzitě v Praze (1912–1938), od roku 1938 profesor na Harvardově univerzitě ve Spojených státech amerických.

Václav Hruška (1888 – 1954), český matematik, profesor aplikované matematiky na Českém vysokém učení technickém v Praze, specialista na grafické a mechanické výpočty, průkopník užití počítacích strojů.

František Kadeřávek (1885 – 1961), český matematik, profesor deskriptivní geometrie na Českém vysokém učení technickém v Praze, rektor Českého vysokého učení technického v Praze.

Václav Láska (1862 – 1943), český astronom, matematik, geofyzik a geodet, profesor geodézie a astronomie na technice ve Lvově, profesor aplikované matematiky na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, zakladatel a první ředitel Státního ústavu geofyzikálního.

Vladimír Mašek (1883 – Neznámo), český matematik, profesor matematiky na Vysoké škole zemědělské v Brně, děkan lesnického a hospodářského oboru Vysoké školy zemědělské v Brně.

Vladimír Novák (1869 – 1944), český fyzik, profesor obecné a technické fyziky a rektor Vysokého učení technického v Brně, předseda brněnské pobočky Jednoty českých matematiků a fyziků, předseda Moravské přírodovědecké společnosti v Brně, člen Société francaise de physique v Paříži.

František Nušl (1867 – 1951), český astronom, matematik, profesor matematiky na Českém vysokém učení technickém v Praze, profesor astronomie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, spoluzakladatel Ondřejovské hvězdárny, ředitel Státní hvězdárny v Praze, předseda České astronomické společnosti.

Vselovod Viktorovič Stratonov (1869 – 1938), ruský astrofyzik, profesor a děkan Matematicko-fyzikální fakulty Moskevské státní univerzity, spoluzakladatel a ředitel ruského Institutu pro astrofyziku, přednášel na ruské univerzitě v Praze a Českém vysokém učení technickém v Praze.

Jindřich Svoboda (1884 – 1941), český astronom, profesor sférické astronomie, základu vyšší matematiky a rektor Českého vysokého učení technického v Praze, spoluzakladatel astronomické observatoře Českého vysokého učení technického v Praze.

Daniel Sýkora (1978), český programátor, matematik, grafik, profesor na katedře počítačové grafiky a interakce na ČVUT FEL v Praze, držitel Ceny Neuron.

Přednáška Daniela Sýkory (vlevo) na téma Zvládne stroj nahradit malíře? v lázeňské galerii, 2019. Foto: Marek Příhoda

Viktor Teissler (1883 – 1962), český fyzik, průkopník lékařské fyziky v Československu, docent experimentální fyziky na Přírodovědecké fakultě Univezity Karlovy v Praze, profesor lékařské fyziky a přednosta Ústavu lékařské fyziky Lékařské fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, profesor lékařské fyziky na Masarykově univerzitě v Brně.

Jan Vojtěch (1879 – 1953), český matematik, profesor matematiky na České vysoké škole technické v Brně, děkan odboru inženýrského stavitelství na Českém vysokém učení technickém v Brně, profesor matematiky na Českém vysokém učení technickém v Praze.

Otakar Zich ml. (1908 – 1984), český matematik, logik, filozof, kybernetik, profesor logiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, zakladatel a vedoucí první české samostatné katedry logiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Ministři

Petr Bendl (1966), český politik, ministr zemědělství České republiky, ministr dopravy České republiky, 1. hejtman Středočeského kraje.

Mikuláš hrabě z Bubna–Litic (*1897– †1957), český šlechtic, politik, ministr zemědělství Protektorátu Čechy a Morava.

Petr Čermák (1953), český lékař, podnikatel, politik, člen Občanské demokratické strany, poslední ministr vnitra Československa.

Vladimír Dlouhý (1953), český ekonom a politik, bývalý místopředseda strany ODA, ministr průmyslu a obchodu ČR, ministr hospodářství ČSFR a prezident Hospodářské komory ČR.

Josef Dolanský (1868 – 1943), český politik, poslanec Moravského zemského sněmu, Revolučního národního shromáždění a Národního shromáždění republiky Československé, ministr spravedlnosti Československa.

Václav Klofáč (1868 – 1942), československý novinář, politik, zakladatel a vůdce československých socialistů, první československý ministr národní obrany.

Ivan Kočárník (*1944), český ekonom, politik, člen Občanské demokratické strany, místopředseda vlády České republiky, první ministr financí České republiky.

Jan Krčmář (1877 – 1950), český právník, politik ministr školství a národní osvěty Československa, rektor Univerzity Karlovy v Praze.

Ivan Langer (1967), český politik, člen Občanské demokratické strany, ministr vnitra a ministr informatiky České republiky, místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Michal Lobkowicz (1964), český politik, poslanec Poslanecké sněmovny České republiky, ministr obrany České republiky.

Miroslav Macek (1944), český stomatolog, publicista, překladatel, politik, spoluzakladatel Občanské demokratické strany, ministr práce a sociálních věcí Československa, místopředseda poslední federální vlády Československa.

Svatopluk Němeček (1972) ministr zdravotnictví ČR, politik a lékař.

Premiér Bohuslav Sobotka (druhý zprava) s ministrem zdravotnictví Svatoplukem Němečkem (druhý zleva) na návštěvě v Lázních Poděbradech, 2014.

Ladislav Novák (1872 – 1946), československý politik, člen Československé národní demokracie, ministr zahraničního obchodu a ministr průmyslu, obchodu a živností Československa.
„Vzpomínám velmi rád na občasný pobyt v lázních poděbradských, které tak skvěle plní své poslání a které jako lázně ryze české, v nichž se Čech nemusí obávati mluviti hlasitě svou mateřštinou, v našich mnohých lázních tak macešsky odbývanou a mnohdy i násilně potlačovanou, přirostly nám opravdu k srdci.“

Vlastimil Picek (1956), český voják a politik, náčelník Generálního štábu Armády České republiky, ministr obrany České republiky.

Ivan Pilip (1963), český politik, ekonom, ministr školství, mládež a tělovýchovy a ministr financí České republiky, víceguvernér Evropské investiční banky.

Josef Plojhar (1902 – 1950), československý římskokatolický kněz, politik, předseda „obrozené Československé strany lidové“, ministr zdravotnictví Československa.

Jan Ruml (*1953), český politik, aktivista v oblasti lidských práv, ministr vnitra České republiky, zakladatel a předseda Unie svobody.

Martin Říman (*1961), český politik, člen Občanské demokratické strany, ministr dopravy a ministr průmyslu a obchodu České republiky.

Josef Schieszl (1876 – 1970), český politik, vedoucí politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Tomáše Garrigue Masaryka, poslanec Revolučního národního shromáždění republiky československého, ministr sociální péče a ministr zdravotnictví Československa.

Vlastimil Tlustý (1955), český politik, ministr financí České republiky.

Jindřich Vodička (1952), český politik, člen Občanské demokratické strany, ministr práce a sociálních věcí a ministr vnitra České republiky.

Stanislav Volák (1947), český psycholog, politik, ministr práce a sociálních věcí České republiky.

Modelky

E. Cibulková, miss Československa.
Hana Reinders Mašlíková (1982), česká modelka a moderátorka.

Hana Mašlíková s generálním ředitelem lázní Josefem Rambouskem (vlevo) a lékařským ředitelem Vítem Mařatkou (vpravo), 2014.

Moderátoři

Pavel Anděl (1966), český moderátor, herec, hudebník, hudební publicista a televizní dramaturg.

Moderátor Pavel Anděl v lázeňské Galerii Ludvíka Kuby, 2018. Foto: Jirka Jansch.

Saskie Burešová (1946), česká rozhlasová a televizní moderátorka, hlasatelka.

Kateřina Cajthamlová (1962), česká dietoložka a moderátorka.

Jana Chládková, česká zpěvačka, moderátorka, dramaturgyně pořadů Český rozhlas Region.

Iveta Chlumská, rozhlasová moderátorka.

Aleš Cibulka (1977), český televizní a rozhlasový moderátor a publicista.

Ota Černý (1943), český televizní moderátor, novinář, sportovní publicista, šéfredaktor redakce České televize.

Martina Kociánová (*1971), česká rozhlasová a televizní moderátorka, koncertní pěvkyně-sopranistka.

Přemek Podlaha (1938 – 2014), český moderátor, publicista, král českých kutilů.

Jan Rosák (1947), český rozhlasový a televizní hlasatel, scénarista, herec a moderátor.

Patrik Rozehnal, rozhlasový moderátor.

Hana Švejnohová, herečka, moderátorka, televizní hlasatelka.

Jiří Vondra (*1984), český moderátor, diskotékový dj.

Václav Žmolík (1959), český novinář, publicista, scénárista, rozhlasový a televizní moderátor a redaktor.

Operní pěvci

Antonín Aupěka (1866 – 1947), člen operního souboru a inspicient Národního divadla v Praze.

Andrea Tögel Kalivodová (1977), česká operní pěvkyně, mezzosopranistka, sólistka Národního divadla v Praze.

Vasil Adrianovič Levicky, tenorista carské opery.

Pavel Ludikar (1882 – 1970), český operní pěvec - basista, skladatel, režisér, překladatel.
„Se srdcem divno hrát!
Jen kouzlo Poděbrad
vše zase pohladí,
co láska rozladí!“

Otakar Mařák (1872 – 1939), český operní pěvec, tenorista.

Marie Mustanová, česká operní pěvkyně a pedagožka, primadona Ziminovy opery v Moskvě v Rusku, účinkující v Národním divadle v Praze.

Renée Nachtigallová (1954), česká operní pěvkyně, ředitelka Originálního hudebního divadla Praha.

Karel Norbert Novotný (1893 – 1936), český operní zpěvák, člen souboru Vídeňské státní opery.

Dagmar Pecková (1961), česká operní pěvkyně, mezzosopranistka.

Jana Heryánová Ryklová (1976), česká pěvkyně-sopranistka.

Albína Sehnalová (1890 – 1946), česká dramatická pěvkyně, účinkující v Národním divadle v Brně a v Praze, členka souboru Moravského divadla v Olomouci.

Karel Vohnický, člen operního souboru Národního divadla, tenor.

Vilém Zítek (1890 – 1956), český operní pěvec-basista, člen Národního divadla v Praze.

Pěvec Vilém Zítek (uprostřed) a malíř František Xaver Naske (vlevo) na lázeňské kolonádě v Poděbradech, 1936. Reprodukce z: Lázně Poděbrady XII, 1936, č. 6.,s. 7

Podnikatelé

Adolf R. Pleskot, český továrník, zakladatel a majitel první české továrny na vodoměry.

Eva Štěpánková (1945), zakladatelka české kosmetické společnosti RYOR.
„Poděbrady, město mého dětství, kam se vracím ráda, často, včetně současného léčení v Libenském. Pohled na stále krásné zahradní hodiny mne vrací do dětství, kdy bylo nejlíp. Moc děkuji za nádherné dny.“

Pavel Tykač (1964), český podnikatel a investor.

Majitel společnosti Czech Coal Pavel Tykač (uprostřed) se ženou a předseda Pražské šachové společnosti Pavel Matocha (vpravo) v Hotelu Zámeček, 2012. Foto: Anežka Kružíková.

Právníci

Alexander Alexevič Demjanov (1865 – 1925), ruský právník, politik, ministr spravedlnosti prozatimní vlády ruské.

Stanyslav Dnistrjańskyj (1870 – 1935), ukrajinský právník, profesor Ukrajinské a německé univerzity v Praze.

Rudolf Dominik (1890 – 1951), právník, děkan a profesor správní vědy a správního práva na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

Otto Eichelmann (1854 – 1943), ukrajinský právník, profesor Ukrajinské univerzity v Praze, do roku 1918 prorektor univerzity v Kyjevě, ministr ukrajinské republikánské vlády, znalec státního a správního práva.

Antonín Hobza (1876 – 1954), český právník, profesor mezinárodního a církevního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, jeden z prvních akademiků Československé akademie věd.

Václav Hora (1873 – 1959), český právník, profesor civilního práva na Právnické fakultě Univezity Karlovy v Praze, rektor Univerzity Karlovy v Praze, v r. 1952 jeden z prvních akademiků Československé akademie věd.

Richard Horna (1892 – 1953), český právník, právní historik, profesor československých právních dějin a děkan Právnické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, rovněž přednášel na Českém vysokém učení technickém v Praze a Vysoké škole obchodní v Praze.

Bohumil Kučera (1894 – 1980), český právník, profesor mezinárodního práva na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

Karel Laštovka (1876 – 1941), český právník, profesor správní vědy a československého správního práva Univerzity Komenského v Bratislavě, rektor Univerzity Komenského v Bratislavě, podílel se na budování slovenské samosprávy.

Robert Maršan (1875 – 1938), český právní historik, docent Pravnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, autor monografie o Jiřím z Poděbrad.

Albert Milota (1877 – 1940), český právník, politik, profesor trestního práva a děkan Právnické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, rektor Univerzity Komenského v Bratislavě, senátor Národního shromáždění republiky Českolovenské za stranu národně-socialistickou.

August Miřička (1863 – 1946), český právník, profesor trestního práva, trestního řízení a děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, rektor Univerzity Karlovy v Praze, zakladatel a přednosta Kriminologického ústavu Univerzity Karlovy v Praze, podílel se na kodifikaci československého trestního práva.

Karel Setunský (1850 – 1929), český právník, politik, poslanec Českého zemského sněmu, stoupenec mladočeské strany.

Emil Svoboda (1878 – 1948), český právník, filosof, profesor Právnické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, profesor občanského práva, dějin právní filozofie a děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Josef Šupich ml. (1872 – 1924), významný český právník, specializovaný na nemovitosti a pojišťovnictví, pražský zastupitel.

František Weyr (1879 – 1951), český právník, statistik, právní filosof, spoluzakladatel a děkan Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, rektor Masarykovy univerzity v Brně, poslanec Národního shromáždění československého, předseda Státního úřadu statistického.

Sergej Vladislavovič Zavadskij (1871 – 1935), ruský právník, literární historik, publicista, ruský říšský senátor, přednášel dějiny ruské literatury na Vysoké škole obchodní v Praze, autor knihy o životě a díle T. G. Masaryka.

Premiéři

Milan Hodža (1878 – 1944), slovenský politik, člen Československé agrární strany, předseda vlády Československa.

Karel Kramář (1860 – 1937), československý politik, předseda Československé národní demokracie, předseda Národního sjednocení, 1. předseda vlády Československa.

Jan Malypetr (1873 – 1947), český pravicový politik a předseda československé vlády.

Petr Nečas (1964), český politik, předseda Občanské demokratické strany, ministr práce a sociálních věcí České republiky, předseda vlády České republiky.

Bohuslav Sobotka (1971), český politik, předseda vlády České republiky a předseda České strany sociálně demokratické.

Premiér Bohuslav Sobotka (druhý zprava) s ministrem zdravotnictví Svatoplukem Němečkem (druhý zleva) na návštěvě v Lázních Poděbradech, 2014.

Jan Stráský (1940), český politik, poslední federální předseda vlády Československa, ministr dopravy a ministr zdravotnictví České republiky.

Jan Šrámek (1870 – 1965), český římskokatolický kněz, politik, zakladatel a předseda Moravsko–slezské křesťansko-sociální strany na Moravě (pozdější Československé strany lidové), předseda exilové vlády Československa v Londýně.

Prezidenti a místodržitelé

Edvard Beneš (1884 – 1948), český politik, sociolog, pedagog, první ministr zahraničí Československa, předseda vlády Československa, prezident Československa v exilu, prezident Československa.
„Viděl jsem mnoho, a mohu vám, pánové říci, že se můžete bez obav měřiti s nejlepšími lázněmi zahraničními. Jsem rád, že budu moci Poděbrady doporučiti.“
„Děláte to v Poděbradech dobře. Jen to tak dělejte dál! Na shledanou.“

Prezident Edvard Beneš s chotí při oficiální návštěvě Poděbrad, 17. 8. 1945. Reprodukce z: Polabské muzeum.

Emil Dominik Josef Hácha (1872 – 1945), český právník a politik, předseda Nejvyššího správního soudu Československa (1925–1938), prezident pomnichovské Česko-Slovenské republiky (1938), státní prezident Protektorátu Čechy a Morava (1939–1945).

Václav Klaus (1941), český ekonom a politik, zakladatel Občanské demokratické strany, předseda vlády a prezident České republiky.

Prezident Václav Klaus s první dámou Livii Klausovou a hejtmanem Středočeského kraje Petrem Bendlem na lázeňské promenádě, 2005.

Tomáš Garrigue Masaryk (1850 – 1957), státník, pedagog, filosof, první prezident Československé republiky.

Tomáš Garrigue Masaryk v Lázních Poděbradech, 9. května 1923. Foto: J. Vidlák, Reprodukce z: Světozor XXIII, 4. 5. 1923, 433.

Jozef Országh (1883 – 1949), slovenský veřejný činitel, právník a prezident zemské správy na Slovensku.

Frant Anton kníže Thun und Hohenstein (1847 – 1916), rakouský a český šlechtic, politik, místodržitel království Českého, ministerský předseda Předlitavska.

J. J. kn. Thun-Hohenstein, místodržitel král. Českého, navštívil opětně i se svou rodinou Lázně Poděbrady. Reprodukce z: Světozor, 1913–1914, 77.

Antonín Zápotocký (1884 – 1957), československý komunistický politik, předseda vlády Československa, prezident Československa.

Primátoři

Karel Baxa (1862 – 1938), český politik, právník, první předseda československého ústavního soudu a dlouholetý starosta (poté primátor) Prahy.

Antonín Čermák (1873 – 1933), americký podnikatel a politik českého původu, starosta Chicaga ve Spojených státech amerických.

Milan Kondr (1950), český politik, člen Občanské demokratické strany, senátor Parlamentu České republiky, primátor hlavního města Prahy.

Jan Koukal (1951), český politik, primátor hlavního města Prahy, senátor Parlamentu České republiky, velvyslanec České republiky v Rakousku.

Igor Němec (1959), český politik, primátor hlavního města Prahy, poslanec Poslanecké sněmovny České republiky, ministr bez portfeje České republiky.

První dámy

Alice Garrigue-Masaryková (1879 – 1966), česká socioložka, překladatelka, osvětová pracovnice, zakladatelka a první předsedkyně Československého červeného kříže, bojovnice za práva žen.
„Jsem Poděbradům vděčná za osvěžení, které tam matka nalezla za války, i za živou vodu, kterou jsem občas nalezla já, když bylo třeba odpočinout si na den, dva v letech největší práce.“

Charlotta Garrigue-Masaryková (1850 – 1923), osvětová pracovnice, publicistka, překladatelka, první dáma Československa, manželka T. G. Masaryka, výrazná osobnost českých ženských spolků.

Livia Klausová (1943), česká ekonomka, první dáma České republiky, velvyslankyně České republiky na Slovensku.

Prezident Václav Klaus s první dámou Livii Klausovou a hejtmanem Středočeského kraje Petrem Bendlem na lázeňské promenádě, 2005.

Marie Zápotocká (1890 – 1981), manželka pátého československého prezidenta Antonína Zápotockého.

Předsedové senátu a poslanecké sněmovny

Libuše Benešová (*1948), česká politička, členka Občanské demokratické strany, předsedkyně Senátu Parlamentu České republiky.

Václav Benda (1946 – 1999), český filosof, kybernetik, politik, katolický aktivista, vydavatel, zakladatel a předseda Křesťanskodemokratické strany, předseda Sněmovny lidu Federálního shromáždění.

Jiří Honajzer (1955), český politik, poslanec České národní rady, místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Mořic Hruban (1862 – 1945), český právník, politik, předseda Katolické strany národní na Moravě, člen Československé strany lidové, místopředseda sněmovny Národního shromáždění republiky Československé.

Přemysl Sobotka (1944), český politik, lékař, člen Občanské demokratické strany, předseda Senátu Parlamentu České republiky.

Filip Šedivý (1953 – 2008), český právník, diplomat, politik, první místopředseda Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní republiky, první velvyslanec České republiky na Slovensku.

Jiří Vlach (1952), český politik, místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Přírodovědci

Alexander Jevgenič Fersman (1883 – 1945), ruský mineralog, geochemik, ředitel leningradského muzea Akademie nauk.

Otakar Gartner (1889 – 1961), český vysokoškolský profesor geologie, petrografie a mineralogie, působil v Mineralogicko geologickém ústavu České vysoké školy technické v Brně a dále na Vysoké škole zemědělské v Brně a Masarykově univerzitě v Brně.

Jaroslav Jiljí Václav Jahn (1865 – 1934), český mineralog, geolog, profesor a rektor Českého vysokého učení technického v Brně.

Jan Koliha (1890 – 1939), český geolog, paleontolog, muzeolog, přednosta geologicko-paleontologického oddělení Národního muzea v Praze.

Adalbert Liebus (1876 – 1945), geolog, paleontolog, profesor paleontologie německé univerzity v Praze, předseda přírodovědeckého spolku Lotos.

Emanuel Rádl (1873 – 1942), český přírodovědec a filosof, docent fyziologie smyslových orgánů zvířat a dějin biologických věd na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, profesor přírodní filozofie, metodologie a dějin biologických věd na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, zakladatel Realistického klubu, předseda Jednoty filosofické, zakladatel Československé ligy pro lidská práva.

Vojtěch Smetana (1890 – 1948), český geolog, přednosta Státního geologického ústavu v Praze

Rudolf Sokol (1873 – 1927), český geolog, geomorfolog, pedagog.

František Karel Studnička (1870 – 1955), český přírodovědec, histolog, embryolog, docent histologie a mikroskopické anatomie Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, mimořádný profesor obecné zoologie a srovnávací anatomie Vysoké školy technické v Brně, profesor histologie a embryologie Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

Václav Švambera (1866 – 1939), český geograf, hydrolog, profesor a děkan Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, zakladatel a ředitel Geografického ústavu Univezity Karlovy v Praze, zakladatel Státní sbírky mapové Československé republiky.

Vladimír Úlehla (1888 – 1947), český fyziolog rostlin, etnograf, ekolog, filozof, profesor a vedoucí Ústavu pro fyziologii rostlin Přírodovědecké fakulty Masarykovi univerzity v Brně, děkan Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

Zygmunt Weyberg (1872 – 1945), polský petrograf, chemik, mineralog, profesor univerzity ve Varšavě v Polsku, profesor a děkan Filozofické fakulty Lvovské národní univerzity Ivana Franka.

Sochaři

Břetislav Benda (1897 – 1983), český sochař.

Sochař Břetislav Benda při práci na plastice Žena na po koupeli (1961) pro Lázně Poděbrady. Reprodukce z: Břetislav Benda, Bronz a kámen, Praha: Melantrich, 1972.

Jan Kahaj (1890 – 1969), český sochař, legionář, restaurátor.

Stefan Milkov (1955), český sochař, designér a hudebník s bulharským kořeny.

Stefan Milkov a Opilý anděl před lázeňskou Galerii Ludvíka Kuby.

Čeněk Vosmík (1860 – 1944), český akademický sochař a restaurátor.
„Již po mnoho roků jsou poděbradské lázně mým útočištěm, kde hledám a skutečně nalézám odpočinek a zotavení pro moji uměleckou tvorbu. Procházky po svěží a zelené polabské krajině mne duševně uklidňují a tak skvěle doplňují léčebné účinky lázní. Proto se mi stal pobyt v těchto našich českých lázních tak milý, že se s radostí každého roku jako věrný návštěvník opět do nich vracím.“

Spisovatelé a novináři

Václav Beneš-Šumavský (1850 – 1934), český spisovatel, překladatel a novinář.

Popelka Biliánová (1862 – 1941), česká spisovatelka, dramatička, publicistka, osvětová pracovnice v ženském hnutí.

Rajmund Cejnek (1860 – 1929), český redaktor, autor historických spisů.

Vasilij Ivanovič Němirovič–Dančenko (1845 – 1936), ruský spisovatel a žurnalista.

Karel Engelmüller (1872 – 1950), český spisovatel, dramatik, divadelní kritik, překladatel z němčiny a norštiny, vrchní finanční účetní rada.

Ivanka Devátá (1935), česká herečka a spisovatelka.

Jaroslav Hašek (1883 – 1923), český spisovatel, publicista a novinář.

Spisovatel Jaroslav Hašek s malířem Josefem Ladou v pozadí uprostřed, redaktor Ladislav Hájek (v popředí vpravo) a manželi Longenovými před Letní kolonádou (dnešní Kongresové centrum) v Poděbradech, 20. léta 20. stol. Reprodukce od: Jana Hrabětová

Jan Herben (1857 – 1936), československý politik, novinář, spisovatel a historik.

Ignát Hermann (1854 – 1935), český spisovatel, humorista a redaktor.

Josef Holeček (1853 – 1929), český spisovatel, překladatel a novinář.

Karel Horký (1879 – 1965), český novinář, spisovatel, kritik, vydavatel.

František Hrnčíř (1860 – 1928), vlastenecký učitel, spisovatel, autor historických knih pro mládež.

Václav Hübner (1857 – 1920), český novinář a ředitel Národního divadla v Brně (1891–1892).

Alois Jirásek (1851 – 1930), český prozaik, dramatik a politik.

Spisovatel Alois Jirásek s chotí v lázeňském parku, 1912. Foto: J. Vidlák, Reprodukce z: Soukromé muzeum Poděbrady.

Růžena Jesenská (1863 – 1940), česká učitelka, básnířka, spisovatelka.
„Okolí, které láká k vděčným vycházkám na slavnou a usmiřující krásu, která po živé společenské náladě v lázeňském okrsku skýtá milou odloučenost a uklidňující notu v mírných obzorech a svěžesti zeleně a vůně vod a rozsáhlých travnatých rovin.“

Egon Erwin Kisch (1885 – 1948), německý novinář, spisovatel, reportér.

Josef Kopta (1894 – 1962), český spisovatel a novinář.

Anna Lauermannová (1852 – 1932), česká spisovatelka, publikovala pod pseudonymem Felix Téver.

Helena Malířová (1877 – 1940), česká spisovatelka a novinářka.

Bohumil Mathesius (1888 – 1952), český básník, překladatel, literární vědec (rusista), editor, publicista, profesor sovětské literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, bratranec jazykovědce Viléma Mathesia.

Ladislav Mattuš (1868 – 1951), český novinář, redaktor, prozaik, dramatik.

Josef Müldner (1880 – 1954), český spisovatel, překladatel, středoškolský profesor.

Teréza Nováková (1853 – 1912), česká spisovatelka, představitelka realismu a tzv. venkovské prózy.

Ivan Olbracht (1882 – 1952), český spisovatel, novinář, překladatel.

Vlasta Pittnerová (1858 – 1926), česká spisovatelka.
„Pohárky vzhůru! Léčný zdroj se pění
perlemi zdraví. Upomínek stesk
se mírní zde, žal najde zapomění
a léčné zdroje jako slunce lesk
nás zvou zpět v každý čas.
Přijdeme zas!“

Arnošt Procházka (1868 – 1925), český literární a výtvarný kritik, překladatel, redaktor časopisu Moderní revue.

Martin Rázus (1888 – 1937), slovenský básník, prozaik, dramatik, publicista, politik a evangelický farář.

Wilho Soini (1854 – 1934), finský spisovatel, novinář, bankovní úředník, zakládající člen svazu finských spisovatelů, člen představenstva Národní banky Finska.

Josef Stivín (1879 – 1941), československý sociálně demokratický politik, spisovatel a meziválečný poslanec Národního shromáždění.

Růžena Svobodová (1868 – 1920), česká spisovatelka.

František Xaver Šalda (1867 – 1937), český literární vědec, kritik, novinář, spisovatel, profesor srovnávacích dějin moderních západoevropských literatur na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
„Poděbrady jsou nyní, na jaře a v první části léta velmi příjemné. Tam Vám uplyne těch 6 týdnů ani se nenadějete. Já aspoň jsem se nudíval vždycky jen v lázních cizích. Poděbrady mne bavívaly již tím, že jsem pozoroval, jak se z toho selského městečka, kde některé ulice byly ještě prokládány stodolami nebo chlévy, vyklubávali lázně. Já tam jezdíval již v 90tých letech min[ulého] století..“

Matěj Anastasia Šimáček (1860 – 1913) český spisovatel, novinář, úředník, redaktor periodika “Zvon”:
„Já jsem tu spokojen, nervosy ubývá, krajina je potěšením zraku i srdci.“
„Poděbradské lázně měly na mé zdraví dobrý účinek, lepší než luhačovické….“

Ivo Šmoldas (1955), český básník, nakladatelský redaktor, kulturní publicista, moderátor, scénárista a překladatel.

Josef Štolba (1846 – 1930), český dramatik, spisovatel, vychovatel a právník.

Vladislav Vančura (1891 – 1942), český spisovatel, dramatik a filmový režisér.

Jan Vrba (1889 – 1961), český spisovatel, básník, učitel a lesník.
Lázeňský pobyt inspiroval jeho román o králi Jiřím z Poděbrad.

Sportovci

Josef Bican (1913 – 2001), český fotbalista a fotbalový trenér, pětinásobný vítěz Zlaté kopačky.

Věra Čáslavská (1942 – 2016), československá sportovní gymnastka, trenérka a významná sportovní funkcionářka, sedminásobná olympijská vítězka.
„V Poděbradech je pohádkově, byla jsem zde velice spokojená.“

Věra Čáslavská v kavárně Hotelu Libenský.

Miroslava Topinková Knapková (1980), česká veslařka-skifařka, olympijská vítězka ve skifu, mistryně světa ve veslování, čtyřnásobná mistryně Evropy ve veslování, akademická mistryně světa ve veslování, několikánásobná mistryně České republiky ve veslování.

Hanka Kynychová (1968), česká cvičitelka sportovního aerobiku, televizní moderátorka.
„Vyzkoušela jsem koupel v Poděbradce v nově zrekonstruovaných prostorách a masáž. Vše bylo perfektní a personál byl milý a vstřícný.“

Hanka Kynychová na pobytu v Hotelu Bellevue Tlapák, 2018.

Kateřina Neumannová (1973), česká běžkyně na lyžích a cyklistka, olympijská vítězka a mistryně světa v běhu na lyžích, sportovní funkcionářka.

Radim Šimek (1992), profesionální hokejový obránce, stabilní člen kádru České hokejové reprezentace.
„Před play off s Libercem jsem měl problémy s bolavýma zádama a zraněným přitahovačem v noze. Fyzioterapeuti v lázních mě dali dohromady tak, že jsem zvládl nejen celé play off, ale i mistrovství světa s nároďákem.“

Radim Šimek na léčení v Rehabilitačním centru Máj, 2017.

Josef Váňa st. (1952), český dostihový jezdec a trenér, osminásobný vítěz Velké Pardubické, nositel české Medaile Za zásluhy.
„Děkujeme Vám za příjemný pobyt na Zámečku.“

Šachový velmistři

Yuri Lvovich Averbakh (1922), ruský šachový velmistr, funkcionář a spisovatel, mistr Sovětského svazu v šachu.

Yuri Lvovich Averbakh před šachovou partii v Modrém salónku v Hotelu Zámeček, 2012. Foto: Anežka Kružíková.

Pal Benko (1928), maďarský šachový velmistr, osminásobný vítěz Amerického národního šampionátu v šachu.

Pal Benko (stojící) při simultánní partii s Vlastimilem Chládkem v Hotelu Zámeček, 2013. Foto: Anežka Kružíková.

Robert Cvek (1979), český šachový velmistr a trenér.

Robert Cvek v Hotelu Zámeček, 2013. Foto: Anežka Kružíková.

Viktorija Čmilyté Nielsen (1983), litevská šachová velmistryně a politička, mistryně Evropy v šachu, dvojnásobná absolutní vítězka Litevského národního šampionátu v šachu.

Viktorija Čmilyté Nielsen před šachovou partii v Modrém salónku v Hotelu Zámeček, 2013. Foto: Anežka Kružíková.

Josif Davidovich Dorfman (1952), ukrajinsko–francouzský šachový velmistr, trenér a spisovatel, vítěž Mistrovství Sovětského svazu v šachu, někdejší trenér šachového velmistra Garriho Kasparova.

Josif Davidovich Dorfman před šachovou partii v Modrém salónku v Hotelu Zámeček, 2013. Foto: Anežka Kružíková.

Boris Franzevich Gulko (1943), rusko–americký šachový velmistr, vítěž Mistrovství Sovětského svazu v šachu a dvojnásobný vítěz Amerického národního šampionátu v šachu.

Boris Franzevich Gulko při šachové partii v Modrém salónku v Hotelu Zámeček, 2013. Foto: Anežka Kružíková.

Valentina Evgenyevna Gunina (1989), ruská šachová velmistryně, trojnásobná mistryně Evropy v šachu, trojnásobná mistryně Ruska v šachu.

Valentina Evgenyevna Gunina při šachové partii v Modrém salónku v Hotelu Zámeček, 2012. Foto: Anežka Kružíková.

Vlastimil Hort (1944), česko–německý šachový velmistr a teoretik, šestinásobný mistr Československa v šachu, trojnásobný mistr Spolkové republiky Německo v šachu.

Vlastimil Hort před šachovou partii v Modrém salónku v Hotelu Zámeček, 2012. Foto: Anežka Kružíková.

Karel Hromádka (1887 – 1956), český šachista, vítěz první neoficiální olympiády v šachu v Paříži v roce 1924.

Borislav Ivkov (1933), srbský šachový velmistr, mezinárodní šachový rozhodčí, trojnásobný vítěz Jugoslávského šampionátu v šachu, historicky první juniorský mistr světa v šachu.

Borislav Ivkov při šachové partii v Modrém salónku v Hotelu Zámeček, 2013. Foto: Anežka Kružíková.

Alina Kašlinskaja (1993), ruská šachová velmistryně, nejmladší ženská velmistryně Evropy v šachu, šachová mistryně Ruska v kategorii do 21 let, bronzová medailistka z Mistrovství světa juniorů v šachu v Koaceli.

Alina Kašlinskaja před šachovou partii v Modrém salónku v Hotelu Zámeček, 2013. Foto: Anežka Kružíková.

Ján Markoš (1985), slovenský šachový velmistr.

Ján Markoš (vpravo) a Petr Boleslav v Hotelu Zámeček, 2012. Foto: Anežka Kružíková.

Sergej Movsesjan (1978), arménský šachový velmistr.

Sergej Movsesjan v Hotelu Zámeček, 2012. Foto: Anežka Kružíková.

Marija Muzyčuk (1992), ukrajinská šachová velmistryně, juniorská vícemistryně světa v šachu, vítězka Ukrajinského národního šampionátu v šachu, mistryně světa v šachu.

Marija Muzyčuk před šachovou partii v Modrém salónku v Hotelu Zámeček, 2013. Foto: Anežka Kružíková.

David Navara (1985), český šachový velmistr, mnohonásobný mistr České republiky v šachu.

David Navara v Hotelu Zámeček, 2013. Foto: Anežka Kružíková.

Friðrik Ólafsson (1935), islandský šachový velmistr, bývalý prezident Mezinárodní šachové federace.

Friðrik Ólafsson před šachovou partii v Modrém salónku v Hotelu Zámeček, 2012. Foto: Anežka Kružíková.

Ján Plachetka (1945), slovenský šachový velmistr, dvojnásobný mistr Slovenska v šachu.

Ján Plachetka v Hotelu Zámeček, 2013. Foto: Anežka Kružíková.

Oleg Mikhailovich Romanishin (1952), ukrajinský šachový velmistr, evropský juniorský mistr v šachu.

Oleg Mikhailovich Romanishin při šachové partii v Modrém salónku v Hotelu Zámeček, 2012. Foto: Anežka Kružíková.

Tania Sachdev (1986), indická šachová velmistryně, mistryně Indie v šachu.

Tania Sachdev před šachovou partii v Modrém salónku v Hotelu Zámeček, 2012. Foto: Anežka Kružíková.

Jan Smejkal (1946), český šachový velmistr, trojnásobný mistr České republiky v šachu.

Jan Smejkal s Josifem Davidovichem Dorfmanem v Hotelu Zámeček, 2013. Foto: Anežka Kružíková.

Gennadi Sosonko (1943), nizozemský šachový velmistr.

Gennadi Sosonko v Hotelu Zámeček, 2013. Foto: Anežka Kružíková.

Wolfgang Uhlmann (1935), německý šachový velmistr, historicky nejlepší šachista východního Německa.

Wolfgang Uhlmann při šachové partii v Modrém salónku v Hotelu Zámeček, 2012. Foto: Anežka Kružíková.

Radosław Wojtaszek (1987), polský šachový velmistr.

Radosław Wojtaszek v Hotelu Zámeček, 2013. Foto: Anežka Kružíková.

Anastasia Zjazjulkina (1995), běloruská šachistka, dvojnásobná mistryně světa v šachu v kategorii do 16 let, mistryně Evropy v šachu v kategorii do 18 let, dvojnásobná vítězka ženské kategorie Běloruského národního šampionátu v šachu.

Anastasia Zjazjulkina před šachovou partii v Modrém salónku v Hotelu Zámeček, 2013. Foto: Anežka Kružíková.

Tanečníci

Vlastimil Harapes (1946) český herec, tanečník, režisér, choreograf, taneční pedagog, dlouholetý člen a sólista baletu Národního divadla v Praze, umělecký ředitel Mezinárodní konzervatoře Praha.

Anna Korecká (1880 – 1938), česká baletka, žačka tanečního mistra Antonína Bergera, první česká primabalerína Baletu Národního divadla v Praze.

Technici

Otakar Balcar (1883–1968), český technik, od roku 1923 řádný profesor ČVUT v Praze.

Václav Cibuš (1877 – 1946), český technik, profesor strojnictví a mechaniky na Vysoké škole baňské v Příbrami.

Jaroslav Černý (1882 – 1958), český vodohospodář, od r. 1922 profesor Českého vysokého učení technického v Praze.

Otakar Grössl (1881 – 1941), český technik, vysokoškolský profesor, šéfkonstruktér Škodových závodů v Praze, zakladatel katedry nauky o obrábění Českého vysokého učení technického v Praze.

Karel Hrdlička (1888 – 1979), konstruktér, viceprezident Škodovky.

Ludvík Kirschner (1861 – 1936), český montanista, pracovník rudných dolů v Korutanech a ve Slovinsku, od r. 1901 profesor Vysoké školy baňské v Příbrami, zabýval se hornictvím, hutnictvím, úpravnictvím a dobýváním ložisek.

Antonín Klír (1864 – 1939), český konstruktér vodních staveb, profesor vodního stavitelství na Českém vysokém učení technickém v Praze, rektor Českého vysokého učení technického v Praze, člen Československé akademie věd, člen Spolku československých inženýrů.

Emil Kolben (1862 – 1943), český technik, vynálezce, průmyslník, zakladatel továrny Kolben a spol., generální ředitel a hlavní akcionář Českomoravské Kolben-Daněk (ČKD), spolupracovník T. A. Edisona.

František Křižík (1847 – 1941), český elektrotechnik, průmyslník, vynálezce zdokonalené obloukové lampy, realizátor první pražské elektrické dráhy (1891), propagátor elektrizace českých zemí, nositel Řadu Františka Josefa a Řádu železné koruny, člen České akademie věd a umění, držitel čestného doktorátu Českého vysokého učení technického v Praze.

Vynikající český vynálezce Dr. F. Křižík (uprostřed) ve společnosti svých přátel ing. Dr. J. V. Hráského (vlevo) a sekč. šéfa Jareše byl na léčení v lázních Poděbradech. Reprodukce z: Salon, 15. 9. 1938, 22

Antonín Kubát, český technik, docent Českého vysokého učení technického v Praze.

Karel Novák (1867 – 1941), český elektrotechnik, průkopník elektrizace v českých zemích, profesor stavby elektrických strojů a rektor Císařské a královské české vysoké školy technické v Praze, člen Spolku architektů a inženýrů v království Českém.

Josef Petřík (1866 – 1944), český geodet, profesor geodézie a rektor Českého vysokého učení technického v Praze, vedoucí Ústavu praktické geometrie při Českém vysokém učení technickém v Praze.

František Píšek (1886 – 1970), český technik, odborník na slévárenství, profesor mechanické technologie a rektor Vysokého učení technického v Brně, děkan odboru strojního a elektrotechnického inženýrství Vysokého učení technického v Brně.

Václav Vavřinec Pošík (1874 – 1952), český elektrotechnik, profesor a rektor Vysoké školy báňské v Příbrami, v r. 1906 jmenován jako první elektrotechik v Rakousku-Uhersku doktorem technických věd.

Ludvík Špirk (1897 – 1948), český technik, odborník patentové ochrany, vrchní odborový rada Patentního úřadu, docent Českého vysokého učení technického v Praze, propagátor využití plastických hmot v Československu.

Alexander Petrovič Van der Vliet (1870 – 1941), letecký odborník, profesor aerodynamiky a letectví na Českém vysokém učení technickém v Praze.

Antonín Vyhlídal (1877 – 1951), český textilní technolog, profesor textilní technologie a papírnictví na Českém vysokém učení technickém v Praze.

Účastnící kongresů, sněmů a zájezdů

Členové Československé balneologické společnosti.

Členové Mladé generace při Ústřední jednotě československých lékařů.

Členové Spolku Československých mediků.

Dánské ošetřovatelky nemocných.

Delegáti 8. kongresu Občanské demokratické strany.

Elektrotechnický svaz československý.

Posluchači svobodné školy politických nauk, jihoslovanští a bulharští žurnalisté.

Svaz hotelierů.

Účastníci pražského kongresu Olympiády.

Vratislavská delegace.

Zahraniční profesorové

Onisofor Ghibu (1883 – 1972), rumunský univezitní profesor, učitel pedagogiky, politik, významná osobnost univerzity v Kluži, člen Rumunské Akademie.

Boris Matušenko, profesor Ukrajinské univerzity.

Kamil Negrea, rumunský univerzitní profesor.

Sergěj Volkobrun, docent ruské univerzity.

Zemědělští a lesní odborníci

Ottokar Heinisch (1894 – 1966), zemědělský odborník, profesor německé techniky v Brně, děkan zemědělské a zahradnické fakulty Univerzity Lipsko v Německu.

Gabriel Jirsík (*1866 – †1943), lesní inženýr, profesor lesního hospodářského zřízení a lesnické geodesie na Lesnické fakultě Českého vysokého učení technického v Praze.

Václav Konn (1894 – 1965), český cukrovarnický odborník, profesor Českého vysokého učení technického v Praze.

Josef Kopecký (1865 – 1935), český meterolog, klimatolog a pedolog, profesor Českého vysokého učení technického v Praze, ředitel Státního výzkumného ústavu pro agropedologii a bioklimatologii v Praze, zakladatel půdoznalecké geografie v Československu.

Josef Koukl (1886 – 1942), český zemědělský odborník, profesor nauky o výživě a krmení hospodářských zvířat na Českém vysokém učením technickém v Praze.

Miloslav Maloch (1899 – 1956), český zemědělský odborník, komisař Svazu výzkumných ústavů zemědělských v Košicích, autor odborných agrobotanických publikací.

Julius Stoklasa (1857 – 1936), český chemik, fyziolog a biolog, zakladatel Zemského výzkumného ústavu v Brně, spoluzakladatel Československé akademie zemědělské, profesor agrochemie a rostlinné výroby na Českém vysokém učení technickém v Praze, první děkan Vysoké školy zemědělského a lesnického inženýrství.

Jinřich Uzel (1868 – 1946), český zoolog, entomolog, fytopatolog, profesor obecné zoologie a zemědělské patologie Českého vysokého učení technického v Praze, přednosta výzkumné stanice cukrovarnické a hospodářsko–fyziologické Českého vysokého učeni technického v Praze.

Poslanci a senátoři

Antonín Černý (1881 – Neznámo), československý politik, poslanec Národního shromáždění republiky Československé za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou.

Emanuel Hrubý (1865 – 1943), český a československý politik, meziválečný senátor Národního shromáždění.
„Před dvanácti lety zajel jsem po prvé do Poděbrad, abych posílil otřesené zdraví a vyčerpané nervy…Vrátil jsem se osvěžen ku své práci. Od té doby léčím se v Poděbradech každého roku a vždy s výborným výsledkem.“
„Nelze nedoznati, že Poděbrady jsou lázeňským střediskem jedinečného významu nejen pro přímo zázračnou léčivost, nýbrž i pro skvělou úpravu a vybudování, jakož i pro nádherné okolí.“

Bohumil Jakubka (1873 – Neznámo), český politik, poslanec Revolučního národního shromáždění, senátor Národního shromáždění republiky Československé za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou.

Jan Kotrba (1872 – Neznámo), československý politik, meziválečný senátor Národního shromáždění republiky Československé za Československou živnostensko-obchodnickou stranu středostavovskou.

Alois Měchura (1872 – 1934), český politik, meziválečný senátor Národního shromáždění za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou.

Josef Patejdl (1878 – 1940), československý legionář, politik, meziválečný poslanec Národního shromáždění republiky Československé, spoluzakladatel a předseda Československé obce legionářské.

Adolf Prokůpek (1868 – 1934), československý politik a meziválečný poslanec za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu.

Emil Špatný (1883 – 1937), československý politik za Československou stranu národně socialistickou, meziválečný poslanec a senátor Národního shromáždění.

Josef Švejk (1865 – 1939), český politik, člen České agrární strany, poslanec Říšské rady.

Václav Veverka (1856 – 1924), československý politik, meziválečný poslanec Národního shromáždění republiky Československé.

Theodor Walló (1861 – 1932), slovenský politik, meziválečný senátor Národního shromáždění republiky Československé za Slovenskou ľudovou stranu.

Jan Zahradil (1963), český politik, člen Občanské demokratické strany, poslanec Evropského parlamentu, předseda frakce Aliance evropských konzervativců a reformistů v Evropském parlamentu.

Fráňa Zeminová (1882 – 1962), česká politička národně socialistické strany a představitelka ženského emancipačního hnutí.

Seznam použitých pramenů a literatury

ĎURČANSKÝ 2003–2004 — Marek ĎURČANSKÝ: Vědci jako návštěvníci poděbradských lázní v letech 1924–1927. In: Vlastivědný zpravodaj Polabí XXXVII, 2003–2004, 115–188.
ĎURČANSKÝ 2009 — Marek ĎURČANSKÝ: Vědci jako lázeňští hosté. Příklad lázní Poděbrady 1924–1947. In: Dagmar BLÜMLOVÁ / Petr KUBÁT: Čas zdravého ducha v zdravém těle: Kapitoly z kulturních dějim přelomu 19. a 20. století. České Budějovice 2009, 338–353
LÁZNĚ PODĚBRADY 1924–1942 — Lázně Poděbrady: lázeňský zpravodaj: listina lázeňských hostí, 1924–1942.
LÁZNĚ PODĚBRADY 1938 — LÁZNĚ PODĚBRADY: 30. let lázní Poděbrad, 1908–1938. Poděbrady 1938
LÁZNĚ PODĚBRADY 1946–1950 — Lázně Poděbrady: lázeňský zpravodaj: listina lázeňských hostí, 1924–1950.
POLABSKÉ MUZEUM — Fond Lázně Poděbrady 1924–1980 (č. f. 49)
SOUKROMÉ MUZEUM PODĚBRADY — http://www.muzeumpodebrady.cz/